Svět Off-Campus

Jsou série, které přečtete, založíte do knihovny a za pár let si sotva vzpomenete, jak se jmenovala hlavní postava. A pak je tu Off-Campus.

Pro mě to dlouhé roky znamenalo jediné – Návrh. Tu knihu jsem četla několikrát. Garrett Graham byl moje čtenářská jistota. Když jsem měla chuť na romantiku a nechtěla šlápnout vedle, sáhla jsem právě po něm. Jenže pokaždé to skončilo stejně. Otočila jsem poslední stránku, spokojeně se usmála… a další díly nechala čekat.

Letos v květnu ale přišel seriál. Nebojte, nebude to článek o seriálu. Jen je fér přiznat, že právě on odstartoval něco, co se mi během následujících měsíců poněkud vymklo z rukou. Nejdřív se můj Instagram nenápadně proměnil v nástěnku Belmonta Cameliho – a vzhledem k tomu, že ho okupuje dodnes, už asi můžeme přestat předstírat, že šlo o krátkodobou záležitost. Pak mi seriál připomněl, jak moc jsem milovala Návrh. A taky jednu poměrně ostudnou skutečnost: že jsem se za Garretta a Wellsku za všechny ty roky vlastně nikdy nedostala.

Takže bylo rozhodnuto. Dám si rereading Návrhu a tentokrát budu pokračovat. Omyl. Skóre. Plán. Jednoduchý plán. Teoreticky.

Prakticky se z něj stal několikaměsíční Off-Campus maraton, během kterého se Briar začal rozpínat do dalších a dalších částí mého života. V Baronetu jsem se probírala citáty, scénami a hláškami ze série a v hlavě se mi rodily nápady, jak tuhle partu představit čtenářům zase trochu jinak. Do toho série dostávala nové kabátky, kterých jsem se nemohla dočkat, a za vrchol své posedlosti považuju objednávku merche z druhého konce světa. Ale na mou obranu – nebylo vlastně kam utéct. Off-Campus byl v knížkách, na Instagramu… a velmi rychle i v mojí hlavě prakticky nonstop.

VYBER SI SVÉHO BRIAR KLUKA

Co tě na knižním hrdinovi dostane?

Klikni na odpověď a odhal svého favorita podle toho, jak kluky popisuje Kristý.

Drzé charisma a někdo, komu se nebojím odporovat.

Garrett Graham · Návrh
Sebevědomí, svižné dialogy a chemie. Jestli tě baví hrdina, kterého hrdinka umí uzemnit, začni u Garretta.

Pohodový kluk, pod jehož úsměvem je něco víc.

Logan · Omyl
Za zábavou se skrývají starosti i nejistota. Pokud chceš poznat kluka i za jeho pohodovou fasádou, otevři Omyl.

Škádlení, humor a ještě jednu kapitolu.

Dean · Skóre
Čekáš chodící sebevědomí. A pak tě překvapí emoce. Dean je podle Kristý největší překvapení celé čtveřice.

Klidná jistota, která nepotřebuje velká gesta.

Tucker · Plán
Nemusí být nejhlasitější v místnosti. Jestli tě láká klidnější, dospělejší příběh, seznam se s Tuckerem.

Ale zpátky ke knihám. Protože ty jsou nakonec důvodem, proč mě Off-Campus po několika měsících pořád ještě nepustil.

Návrh zůstává moje srdcovka. Garrett je přesně ten typ hrdiny, kterého si zapamatujete. Sebevědomý, drzý a s charismatem, kterému se odolává dost těžko. Hanna vedle něj ale rozhodně nehraje druhé housle. Drží s ním krok, nenechá se opít jeho pověstným kouzlem a dokáže ho uzemnit přesně ve chvíli, kdy to potřebuje. A možná právě proto mě jejich příběh baví i po několikátém čtení. Jejich chemie funguje, dialogy mají švih a já už jsem se dávno smířila s tím, že Garrett Graham má v mojí knihovně protekci.

U Omylu jsem byla zvědavá především na Logana. Do té doby pro mě byl hlavně součástí Garrettovy party, ale vlastní příběh mu dovolil ukázat mnohem víc. Za pohodovým klukem, který málokdy kazí zábavu, se skrývají starosti, nejistota i představa budoucnosti, kterou si úplně nevybral. Ze všech čtyř knih je pro mě Omyl možná nejméně výrazný, ale v rámci Off-Campus to pořád znamená příběh, který má humor, romantiku a přesně tu atmosféru Briaru, kvůli které jsem chtěla okamžitě pokračovat dál.

A pak přišlo Skóre. Přiznávám bez mučení: čekala jsem, že mě Dean pobaví. Nečekala jsem, že si ho oblíbím až takhle. Z kluka, kterého jsem do té doby vnímala především jako chodící sebevědomí s velmi aktivním společenským životem, se vyklubal hrdina, který mě dokázal překvapit asi nejvíc z celé série. Jeho vztah s Allie má přesně tu kombinaci humoru, škádlení, chemie a emocí, kvůli které si říkáte „ještě jednu kapitolu“ a o hodinu později zjišťujete, že to rozhodně nebyla jedna kapitola. Skóre se tak velmi rychle vyšplhalo hned za Návrh – a Dean nebezpečně blízko ke Garrettovi.

A nakonec Plán a Tucker. Nejméně nápadný kluk z celé čtveřice, který nepotřebuje být nejhlasitější v místnosti, aby stál za pozornost. A právě to mě na jeho příběhu bavilo. Po Garrettovi, Loganovi a Deanovi přichází něco trochu jiného. Tuckerův příběh na mě působil dospěleji, klidněji a možná i opravdověji. Méně velkých gest, víc skutečného života a rozhodnutí, která už nejsou jen o tom, s kým skončíte v posteli nebo kde bude další párty bratrstva.

Když se ale na všechny čtyři knihy podívám zpětně, zjišťuju, že vedle jednotlivých párů mě na Off-Campus možná nejvíc dostala samotná parta. Nekonečné popichování, hlášky, společné bydlení, hokej, vzájemná loajalita a ten zvláštní pocit, že tihle čtyři fungují nejlépe právě pohromadě. Elle Kennedy totiž nenapsala jen čtyři samostatné romance. Vytvořila svět, do kterého je zatraceně snadné se vracet.

Začalo to dalším rereadingem Návrhu, který mě po několika letech konečně dovedl až k poslední stránce celé série. A kde jsem o pár měsíců později? Tenhle článek píšu v tričku s číslem 44, popíjím z tumbleru, který za mnou dva měsíce cestoval z Austrálie, a co chvíli pomrkávám po nových vydáních Off-Campus, kterým jsem v knihovně vyhradila celou polici, protože takové obálky rozhodně nebudu schovávat do druhé řady. A ano, v telefonu mám pořád víc Off-Campus obsahu, než jsem ochotná veřejně přiznat. Řekla bych, že se mi to celé možná nepatrně vymklo z rukou.

Takže ano. Trvalo mi několik let, než jsem se dostala za Návrh.

Teď je spíš problém dostat mě z Briaru ven.