Upřímně doufám, že jste si všichni užili právě skončené Velikonoce! Já jsem si je totiž užil převelice – především díky svému dokonalému orientačnímu smyslu. To jsem si tak včera vyrazil ke kamarádům, kteří mě zvali, ať se u nich určitě stavím. Ale svítilo sluníčko, já jsem se zamyslel, cestou jsem byl obdarován malinkým panákem slivovice… a tak jsem prostě najednou, nevím proč, zazvonil na úplně jiný zvonek.

Jenže když už jsem to udělal, tak přece nebudu utíkat jako malý kluk, prostě pozdravím, řeknu nějakou tu básničku a zmizím. Jenže mi otevřela moc milá starší paní, která mi říkala Břéťo, pozvala mě dál, nabídla mi jednohubky z Vánoc a ukázala mi fotoalbum začínající rokem 1931. Po třech hodinách prohlížení jsem byl obdarován poněkud tvrdšími karamelkami a vyprovozen slovy: „Tak zítra se zase uvidíme, Břéťo!“ Nemusím vám říkat, jak moc jsem byl zmaten, že k žádným kamarádům už jsem nedošel… Nicméně alespoň jsem se hned odpoledne mohl pustit do jedné knihy, která mě vážně bavila. Jde o Popelku z knihkupectví od Laury Lee Guhrke. A o čem je?

Vévoda Max Westbourne přijíždí na sezonu do Londýna najít si manželku. Po neúspěšném prvním svazku z lásky se rozhodl, že je načase si tentokrát zvolit ženu z vyšších kruhů, nikoli propadnout citům. Volba padla na Helen, nejúspěšnější dívku loňské sezony a dceru markýze. Ještě než se roztočí kolotoč společenských povinností, se Max rozhodne pomoci své sestřenici Delii (která je mimochodem bohatou a velmi aktivní a angažovanou vdovou s mimořádně progresivními názory) a vyzvednout pro ni v knihkupectví několik věcí. Zde potkává jeho majitelku Evie, která se mu na první pohled líbí. Nicméně tři mladší hejsci před ním kritizují její vzhled… a tak se vsadí: pokud Max dokáže během několika měsíců udělat z Evie krásku, která na charitativní akci koncem sezony protančí večer, vyplatí mu každý sto liber.

Max se o pár dní později opět objeví v knihkupectví a má pro Evie nabídku. Postupně jí vysvětlí celou situaci se sázkou, jak vznikla a že on sám se jí zastával. Vyloží jí svůj plán včetně detailů, jak sázku vyhrát. Evie se kupodivu a překvapivě celá situace moc nezamlouvá. Nicméně když je její knihkupectví vytopeno a pojišťovna odmítá vyplatit peníze, nakonec souhlasí. A vypadá to, že všechno klapne a sázka je jejich… nicméně pak se ukáže, že Evie neumí tančit. Což, přiznejme si, je trochu problém u sázky, která je právě na tancování založena. A tak ji Max pozve do svého honosného sídla a ujme se role tanečního mistra. Ovšem je jasné, že několik skleniček vína, intimní osvětlení a blízkost při tanci udělají svoje a oba si začínají uvědomovat, že se v nich rodí vzájemná přitažlivost. Maxova snaha odolávat selhává. Při druhé lekci tance v sídle se neudrží a políbí ji. Hned po vášnivém polibku ovšem poněkud zpanikaří a opustí dům. (Komu se někdy nestalo, že prostě v panice vyběhl z vlastního domu a nechal tam překvapenou tanečnici, že?!) A pak? Pak už to znáte, do hry vstupují nepřejícníci, kteří jejich vztahu chtějí zabránit, intriky a nedostatek komunikace (moderně řečeno). Nicméně snad mohu prozradit, že se přeci jen můžete těšit na šťastný konec 😉

Takže jestli máte rádi opravdu sladké historické knihy, je tohle ten pravý tip pro vás. A dobrá zpráva: vychází už 11. dubna.

A jinak si užívejte jaro (o víkendu má být dle předpovědi počasí spíš léto) a hodně čtěte!