Jakmile začnou prázdniny, člověk má najednou pocit, že musí stihnout úplně všechno. Protože přece nebudeme celé dva měsíce sedět doma. Takže ráno vyrazíte do zoo, abyste dětem ukázali slona, žirafu a nějaké další zvíře, které už stejně viděly nejméně čtyřikrát.

Po obědě pokračujete na zříceninu hradu, protože když už jste v zoo, byla by škoda neprozkoumat něco, co je vzdálené pouhých třicet kilometrů. Cestou se zastavíte u rybníka, protože je vedro, a večer ještě vyrážíte na borůvky, protože „když už jsme venku“. V určitém okamžiku si uvědomíte, že jste za jeden den stihli víc aktivit než za celý předchozí měsíc dohromady a že vaše děti mají stále dost energie na to, aby se zeptaly: „A co budeme dělat zítra?“ A vy? Vy jste totálně vyšťavení a jen se těšíte do postele.

A tak pokračujete. Další den dětské hřiště, potom výprava do lesa, protože přece musíme zajít někam do přírody, následně koupání a nakonec slavnostní rozhodnutí, že dneska budeme spát ve stanu. Následuje samotné stavění stanu, kdy přemýšlíte, na co je sakra tahle tyčka, proč tohle očko není o trochu větší a proč sakra až v předposledním kroku zjistíte, že vám tam chybí jedna důležitá věc. Ale konečně je vše hotovo a vy se můžete vrhnout na přespávačku. Což zní romanticky jen do chvíle, než zjistíte, že uvnitř stanu je přibližně čtyřicet stupňů, tedy o deset víc než venku. V deset večer se všichni potí, děti nemohou usnout a vy přemýšlíte, jestli by bylo možné stan nenápadně přestěhovat do lednice. Ve dvě ráno někdo potřebuje čůrat. Ve tři ráno slyšíte nějaké zvíře. Ve čtyři ráno začíná být zima. A v šest ráno se dítě probudí s úsměvem a oznámí: „Tati, já už jsem vzhůru!“

A aby toho nebylo málo, všiml jsem si, že klasickou ekonomiku nahradila ta ovocno-zeleninová. Takže najednou vám u dvoří zvoní sousedé a nosí vám meruňky, broskve, ostružiny, maliny… a ano, hádáte správně, stále ještě i cukety… A tak po večerech vymýšlíte, co s nimi, a stránka 100 nápadů na rychle zpracování úrody ze zahrádky se stala vaším oblíbeným společníkem.

A právě v těchto chvílích začínám chápat krásu podzimu. Těším se na dny, kdy bude venku pršet, foukat a teploměr ukáže nějakých příjemných dvanáct stupňů. Na dny, kdy budu moct bez sebemenších výčitek zůstat doma, hodit nohy nahoru, udělat si kafe nebo čaj, vzít knihu a prostě… číst. Žádná zoo, žádný hrad, žádné borůvky, žádný stan. Jen já, kniha a naprostý klid. Tedy samozřejmě za předpokladu, že děti neprohlásí: „Tati, venku prší, co budeme dělat?“ Protože děti mají zvláštní schopnost považovat nudu za krizovou situaci, kterou je nutné okamžitě řešit.

A když už jsem zmínil knihy, právě čtu První v cíli od Rebeccy J. Caffery, druhý díl série Pole Position, a pokud máte rádi sportovní romance, tady se znovu vracíme na závodní okruh. Tentokrát sledujeme Johannese „Jo“ Müllera (ano, už jste se s ním mohli seznámit v knize První na startu), jezdce, kterému se rozpadá vztah, a jeho závodního inženýra Caleba Hughese. Caleb je přesně ten typ člověka, který má svůj život pečlivě naplánovaný, vztahy rozhodně nejsou na seznamu priorit a romantika s jezdcem, kterého má technicky vzato podporovat hlavně na trati, je samozřejmě naprosto „geniální“ nápad. Jinými slovy: přesně ten druh rozhodnutí, který v reálném životě nedoporučuju a v romantických knihách miluju.

Celá kniha se čte mimořádně příjemně hlavně díky kombinaci závodění, pracovního prostředí a postupně se rozvíjejícího vztahu. Líbilo se mi, že Caleb není jen nějaká dekorace po boku slavného jezdce a že Jo zase není pouze „sexy závodník“. Je mezi nimi spousta nevyřčeného, oba mají svoje důvody, proč se držet zpátky, a samozřejmě jim to vydrží zhruba stejně dlouho jako dětem nálada na výletě. A Jo je prostě takový čumáček, na začátku úplně vyřízený ze vztahu, který ani vztahem nebyl, když člověk čte, jak popisuje posledního dva a půl roku a schůzky se

svým tajným přítelem, nejradši by s ním zatřásl a řval na něj, ať to ukončí, že tohle nikam nevede. A naopak Caleb je taková ta racionální duše, hned ví, na čem je a nedělá si příliš iluze. Prostě celá kniha je vážně čtivá, a pokud vás zaujal svět formulí (ať už reálný, nebo jen ten knižní), První v cíli je to pravé pro vás!

Takže pokud máte ještě před sebou nějakou část prázdnin, přeju vám, ať ji zvládnete bez úpalu, bez ztracených dětí a pokud možno i bez nutnosti lézt ve čtyřicetistupňovém vedru do stanu. A kdyby toho na vás bylo moc, najděte si klidné místo, vezměte si knihu, něco dobrého k pití a na chvíli vypněte. Protože někdy je nejlepší prázdninový program právě ten, při kterém se vůbec nic neděje.

Mějte se krásně, užívejte si léto a hlavně… hodně čtěte!