Návrat z dovolené do práce je podle mě jeden z největších podvodů vůbec. Ještě před týdnem jste seděli někde v Itálii, dávali si gelato, popíjeli aperitivo, pozorovali moře a řešili maximálně to, jestli si dát pistáciovou, nebo citronovou zmrzlinu.

A pak se vrátíte. Místo šumění vln posloucháte zvuk tiskárny, místo slunce na vás září monitor a místo romantických uliček vás čeká sto třicet sedm nepřečtených e-mailů. Do toho někdo obchází kancelář s otázkou, jestli jste neviděli jeho sešívačku. Další kolega zoufale hledá hrnek, který si „jen na chvilku“ odložil někdy v únoru. Další se snaží zjistit, proč tiskárna tiskne všechno růžově, a z vedlejší kanceláře se ozývá debata, jestli dva týdny otevřený jogurt je ještě k jídlu. A do toho přijde mail, zda byste uvítali zkrácení dovolené o dva týdny, abyste se mohli plněji ponořit do práce a využít vhodné flow. A vy tam sedíte, díváte se do monitoru a přemýšlíte, proč není společensky přijatelné odpovídat na maily z lehátka u moře. 

Naštěstí existují chvíle, které člověku návrat do reality výrazně zpříjemní. Třeba návštěva Any Huang v Praze. Přiznám se, že člověk si někdy u světově úspěšných autorek podvědomě představuje auru nedostupné celebrity. Jenže Ana je přesně opačný případ. Neuvěřitelně milá, profesionální, vstřícná, nadšená a lidská. A co mě asi potěšilo nejvíc – bylo vidět, že si setkání se čtenáři opravdu užívá. Žádné nucené úsměvy, žádné odpočítávání minut do konce programu. Jen opravdová radost z knih, čtenářů a příběhů. A musím říct, že vidět naživo někoho, jehož knihy doslova pobláznily miliony čtenářů po celém světě, byl zážitek, který se jen tak neomrzí. 

A když už jsme u knih, nedávno jsem narazil na Drive Me Wild od Carly Robyn a musím říct, že pokud máte slabost pro formule, rivalitu, přátelství, které se začne nebezpečně komplikovat, a hrdiny, kteří vypadají, jako by se narodili s větrem ve vlasech a dokonale nacvičeným úsměvem, budete ve svém živlu. Hlavními postavami jsou Josie, marketingová manažerka závodního týmu McAllister Racing, a Theo Walker, jezdec Formule 1, který zvládá dvě věci opravdu výborně – vyhrávat závody a flirtovat prakticky s čímkoli, co má puls. Jenže ve chvíli, kdy se mezi nimi po letech přátelství něco změní, začíná být jasné, že některé věci se nedají schovat za vtípky, sarkasmus a společné pracovní schůzky.  

Co mě na téhle knize bavilo nejvíc, byla její energie. Není to žádná těžká, dramatická romance, která vás emocionálně převálcuje jako kamion plný citů. Naopak. Je hravá, vtipná a má přesně ten typ dialogů, kdy se přistihnete, že se usmíváte na čtečku jako člověk, který právě dostal nečekaně dobré zprávy. Chemie mezi Theem a Josie, jejich špičkování, humor, to, že jejich vztah působí přirozeně díky dlouholetému přátelství, jsou prostě skvělé. Theo je navíc učebnicový „golden retriever boyfriend“ – okouzlující, trochu otravně charismatický, ale ve výsledku je téměř nemožné ho nemít rád. A musím uznat, že po přečtení několika kapitol jsem začal chápat, proč mají sportovní romance tolik fanoušků. Když totiž spojíte Formuli 1, romantické napětí, přátelství přerůstající v něco víc a pořádnou dávku humoru, vznikne přesně ten druh knihy, kvůli kterému si řeknete: „Ještě jednu kapitolu.“ (Rozuměj: „Dneska to prostě dočtu, i kdyby mě to mělo zabít!“) 

Mějte se krásně, užívejte si poslední zbytky dovolenkové nálady, neztrácejte sešívačky, nenechávejte jogurty v lednici podezřele dlouho a hlavně hodně čtěte. Protože i když se člověk vrátí z dovolené, v dobré knize může být pořád ještě tak trochu na cestách (nebo si to alespoň snažím namluvit, abych se onou ztracenou sešívačkou – velké odhalení, ano, sebral jsem ji já – nemlátil do hlavy). 📚✈️