Z posledního víkendu mám zážitek, na který se nezapomíná, moje drahá třetina mě vyslala na nákup. Jelikož ví, že když mi nadiktuje 5 položek, donesu jich 7, ale z původního seznamu jen 2, sestavila mi tahák pro nákupní panice – housky, mouka („Prosím tě, musí to být hladká mouka a musí mít takovýhle obal“ – jako by všechny hladké mouky nebyly úplně stejné), nějaké ovoce a… nejhorší položka vůbec – něco pro děti. (Jak něco pro děti?! A co to něco má být? Čokoláda, bonbony, hračka, kolo nebo samostříl?)

A když tak stojím u regálu a přemýšlím, jestli kilo moučkového cukru spadá do kategorie něco pro děti, z vedlejší uličky se ozve afektovaným hlasem: „Ježíší, to snad není možné, vy jste XY, já vás znám z Ulice. Já vás miluju. A všichni se na vás díváme. A sousedka tuhle říkala, že jste vážně kus a že by si vás vzala. Uděláte si se mnou fotku, že jo?!!!!“ (To poslední je proneseno takovým tónem, že neznám nikoho, kdo by jí ono přání z obavy o vlastní život odmítl). „No to mi ženský v práci budou závidět.“

A tak jsem nenápadně vykoukl do vedlejší uličky, kde se jakýsi nebožák držící v ruce roli toaletního papíru snažil nasadit úsměv, který vypadá, jako když vám u zubaře umrtví půlku tváře. Zato ona fotekchtivá paní cvakala jednu fotku za fotkou, protože nikdy nevíte – jedna může být rozmazaná, na druhé, třetí a čtvrté vám to nemusí slušet a na páté je v záběru prodavač, který doplňuje zubní pasty. Pak byla konečně spokojená, srdečně se rozloučila s mírně konsternovaným pánem a nadšeně odcupitala k pokladně. Přepadený pán se jen rozpačitě rozhlédl a pak pronesl: „Si mě musela s někým splést, já dělám tady na úřadě…“ No, někdy je prostě přání otcem myšlenky. Nicméně mně se tohle stát nemůže, protože já jsem na nedělním výletě potkal pravého Krakonoše a jako důkaz mám i fotku!!!!!!!!!!!!!

V tomhle duchu se vlastně nese i kniha Zakázané touhy, která ukazuje, že hranice mezi snem a realitou bývá občas dost tenká – a někdy i komicky absurdní. Hlavní hrdinka Audrey Ryanová přes den pracuje v kavárně a v noci bere další směny v baru. A mezitím píše román, který se marně snaží nabízet literárním agentům, nadšeně sleduje seriál Stříbrná krev (podle její oblíbené série, ke které dokonce kdysi napsala fanfikci) a snaží se najít byt v New Yorku, který by odpovídal jejím finančním možnostem (a zároveň to ideálně nebylo feťácké doupě).

Navíc se v kavárně jako pravidelný host objevuje Mark – samozřejmě sošný muž v brýlích, který nešetří sarkasmem a ironií, ale jinak působí jako ledová socha. Ovšem každá interakce mezi nimi jiskří humorem, oba tomu druhému nic nedarují a Audrey při pohledu na něj přepadají… zvláštní pocity. A pak se ještě navíc ukáže, že právě on je scenáristou seriálu Stříbrná krev. A aby toho nebylo málo – když odhalí její koníčky, požádá Audrey – a teď spousta ohňostrojů a vířících bubnů – aby mu pomohla se scénářem, protože se prostě sekl. A aby těch „aby toho nebylo málo“ nebylo málo, odjíždí spolu do San Diega na Comic-Con. A jak asi tušíte, společně strávený čas a jeden hotelový pokoj je nenechají úplně chladnými. Monica Dake se s tím jako vždy nepárala a jejich interakce jsou tím pádem mimořádně… poutavé a žhavé. Kniha vychází na konci listopadu, ale vy se už teď můžete pustit do předchozích dvou dílů volné série – Zakázaných doteků a Zakázaných slastí.

Mějte se krásně a hodně čtěte!!!