Jak jste si už možná všimli, začalo září. Což znamená, že ještě nedávno poloprázdné autobusy jsou narvané nešťastně se tvářícími studenty a žáky, kteří mrtvolně hledí do svých mobilů, v uších mají sluchátka, přes hlavu kapuci a celkově vypadají dost konsternovaně, že i letos prázdniny skončily. Stejně konsternovaně se ovšem tváří i spoustu učitelů a učitelek, takže je vidět, že se k sobě skupiny vážně hodí.

Kromě toho má září tu geniální vlastnost, že když ráno vstávám, je venku už zase tma, což není úplně můj šálek kávy, protože zrovna dneska ráno jsem si minutu potmě oblékal ponožky, abych to po dost vysilujícím snažení vzdal, rozsvítil a zjistil, že tenhle konkrétní kousek s Elsou patří mé tříleté dceři.

Ale nebojte, září má i svoje kouzlo. Učitelé se tváří (když si uvědomí, že se na ně někdo dívá), že ještě mají energii (aspoň první týden), v kavárnách to zase voní dýňovým/perníkovým/vanilkovým/karamelovým/nevímještějakým latté a knihkupci se radují, protože lidé začínají kupovat hromady knih „na dlouhé zimní večery“. Což v mém případě většinou dopadne tak, že spokojeně ve večerní tmě podřimuji u nepřečtené hromady nedávno koupených knih. Takže ano, září je plné lidí, ranní tmy a nových začátků. Ale upřímně? Je to taky měsíc, kdy si uvědomíme, že přežít se dá úplně všechno – pokud máte dostatek kávy a kvalitního čtení (přes den)!!! Nicméně říkal jsem si, že kávu si dávám poměrně často, takže jsem vyrazil na slavnosti vína – popravdě nevím, co do toho vína dávají, ale s každým dalším ochutnaným vzorkem mi tma či plné autobusy vadily méně a méně. A dokonce jsem měl chuť se večer začíst do nějaké čtivé knihy.

A jedním vážně skvělým tipem je kniha V barvách srdce, první díl nové trilogie od Annory Nesty, která loni vydala Šílenství v nás. Takže, jak začít? No… asi prologem, ve kterém se autorka rozhodně nedrží zpátky, takže hned v první větě se ocitnete uprostřed akce (doslova), a to dokonce uprostřed akce, která se v našich knihách zas tak moc nevidí. Pak se střihem ocitneme o několik let později, kdy se Evelyn konečně vrací z vysoké školy na prázdniny do svého rodného města společně se svou kamarádkou Kianou. Doufá, že stráví pár týdnů s rodiči a svým mladším bratrem, že si odpočine od školy – a hlavně že nepotká Nicolase, kterému svým odchodem zlomila srdce. Jenže jak už to tak bývá, narazí na něj hned první večer. A jedno ví jistě, Nicolas jí rozhodně neodpustil a touží se jí pomstít – za její odchod, za to, jak s ním odmítala být v kontaktu, za to, že se kvůli ní rozhádal s bratrem… A hlavně za to, že ona prostě je.

Jenže od nenávisti k vášni je to jen zlomek sekundy, jak určitě sami víte, a čím více na sebe narážejí, čím více se spolu stýkají, tím je jasnější, že tahle holka s modrými vlasy se zlomit nenechá… a navíc v něm vyvolává pocity, o kterých si myslel, že už je dávno pohřbil. A jak asi tušíte, v podání drsného motorkáře a ženy, která si nenechá nic líbit a pro sarkasmus nejde daleko, nepůjde o ňuňu vztah plný lásky a sladkých slovíček. Pokud máte rádi skvěle napsané, akcí nabité knihy, tohle je to pravé pro vás. Kniha vychází už 23. října (to je ráno taky tma).

Mějte se krásně, užívejte si přicházejí podzim a hodně čtěte!