Ano, konečně ten okamžik nastal. Okamžik, na který se těším každý rok, okamžik, který je každý rok stejně zvláštní. Okamžik, o kterém se ve slušné společnosti tak úplně nemluví. Okamžik zcela ambivalentní. A o co jde?

No, o čtení vánočních knih uprostřed léta, kdy venku je třiatřicet stupňů, mobil statečně hlásí, že „pocitová teplota“ je osmatřicet (jako kdyby těch třiatřicet nebylo dost), asfalt se mění v tekutou hmotu a zmrzlina se rozpouští dřív, než si člověk stačí poprvé líznout. A já sedím nad knihami, ve kterých právě sněží, hrdinové se zahřívají horkou čokoládou, balí se do dek, zapalují krby, těší se na první vločky, hřejí si promrzlé ruce a prožívají pravé vánoční lásky. Já mezitím cucám jednu kostku ledu za druhou a přemýšlím, jestli je společensky přijatelné vlézt v obchodě do té velké lednice s jogurty. 

Nejhorší je, že vánoční knihy jsou neuvěřitelně nakažlivé. Po pár kapitolách dostanete chuť na svařené víno, skořicové sušenky a tlustý pletený svetr. Jenže pak se zvednete z gauče, otevřete dveře na terasu a místo vůně jehličí vás praští do obličeje vzduch připomínající fén nastavený na nejvyšší výkon. Takže svetr zase poslušně vrátíte do skříně, svařené víno nahradíte litrem ledové vody a místo vánočního cukroví sníte nanuk. Přesto mě na tom něco baví. Je v tom zvláštní kouzlo – zatímco venku vrcholí léto, vy se na pár hodin přenesete do světa, kde největším problémem je, jestli na Štědrý den napadne sníh. 

Navíc jsem zjistil, že vánoční knihy mají jednu obrovskou výhodu. Člověk se při nich psychicky ochladí. Tělo sice dál protestuje při každém pohybu, ale mozek si říká: „Podívej, chumelí.“ A to se v těchto dnech opravdu hodí. Dokonce jsem přemýšlel, jestli by meteorologové místo výstrahy před vedrem neměli doporučovat: „Nevycházejte mezi dvanáctou a třetí hodinou odpoledne. Zůstaňte doma a přečtěte si dvě vánoční romance.“

A právě do téhle nálady skvěle zapadá All I Want for Christmas Is Hugh od Julie Boggio. Už samotný název napovídá, že půjde o poctu britským romantickým komediím – a přesně to také dostanete. Hlavní hrdinka Henrietta se přestěhuje z New Jersey do londýnské Chelsea s jediným cílem: najít si svého vlastního Hugha Granta. Vyrůstala na filmech jako Láska nebeská, Notting Hill nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb a je přesvědčená, že někde po Londýně určitě chodí dokonale okouzlující Angličan se střapatými vlasy, britským přízvukem a odzbrojujícím šarmem. Jenže jak už to v dobrých romantických komediích bývá, život má úplně jiné plány. 

Na knize mě baví hlavně její lehkost. Je to přesně ten typ příběhu, který si na nic nehraje – je vtipný, milý a umí si dělat legraci z romantických klišé. A to vše doplňuje skvělý a sebeironický humor, sympatické postavy a atmosféra připomínající filmy Richarda Curtise. Zároveň ale příběh dokáže otevřít i vážnější téma zdravotního omezení jedné z postav, aniž by působil nějak prvoplánově nebo pateticky. Výsledkem je romance, která vás rozesměje, pohladí a připomene, proč se ke vánočním příběhům tak rádi vracíme – klidně i uprostřed největšího letního vedra. 

Mějte se krásně, užívejte si léto, hledejte stín, pijte dostatek vody, a kdyby na vás vedro bylo přece jen moc, zkuste otevřít nějakou vánoční knihu. Třeba vás sice fyzicky neochladí, ale aspoň budete mít na chvíli pocit, že za oknem padají vločky. A hlavně… hodně čtěte! 

P.S. A kdybyste nevěděly, kam vzít svého partnera na romantickou večeři, inspirujte se u mé drahé polovičky – červíci jsou vždy dobrá volba. Až později mi došlo, že se mi možná pokoušela naznačit, že mám číst méně knih a více se jí věnovat…