Popravdě dneska ráno mě čekal trochu šok, po víkendu, kdy jsem na zahradě po hrstech trhal narcisy a nosil je své drahé třetině, si tak vylezu ven v lehkém svetru… a auto namrzlé, všude jinovatka, ptáci padali z plotu zmrzlí, soused v dlouhém spratkovém kožichu si domů táhl valník dřeva do krbu. Takže jsem usoudil, že není čas na hrdinství, a vrátil se domů pro…
Číst více
Sice už nějaký ten pátek (no, možná maximálně rok, ale víc rozhodně ne) nejsem školou povinný, a tak se mě jarní prázdniny úplně netýkají, ale i přesto musím říct, že ty letošní jsem si docela užil. Teda ne docela, užil jsem si je velmi.
Číst více
Když píšu tento blog, nejspíš ještě většina z vás spí, ale já jsem prostě ranní ptáče a vstávání třeba v půl páté (zvlášť v létě) si docela užívám… A adekvátně k tomu jsem v jedenáct večer skoro nepoužitelný. Nicméně dneska jsem vstával s ještě větším nadšením, protože právě čtu jednu skvělou knihu, se kterou se s vámi musím podělit.
Číst více
Jak jste si už asi stačili všimnout, je konec ledna. Popravdě ani nevím, jak se to stalo, protože mám dojem, že ještě předevčírem jsem balil vánoční dárky a včera jsem naléval víno k silvestrovskému přípitku. Asi nějaká časová anomálie, která se nedá vysvětlit. Nebo prostě leden tak strašně moc rychle utekl. Co vám budu nalhávat, četl jsem jako divý, vybíral jsem nové tituly… ale jedna série se mi opravdu dostala pod kůži – Boston Belles.
Číst více
Popravdě už chvíli koukám na prázdný wordovský dokument a marně přemýšlím, jestli by se můj blog měl nést v optimistickém duchu „Je začátek nového roku, všechno je krásné a dokonalé a už bude jenom lépe“, nebo spíše v duchu „Už je zase leden, svátky skončily, musíme do práce, nemluvte na mě a všechny nenávidím“… No, takže to zkusím pojmout trochu šalamounsky à la novoroční projev.
Číst více
Když jsem tak o víkendu pošestnácté odhazoval hromady sněhu, uvědomil jsem si, že už je to téměř půlrok, co jsem nastoupil do Baronetu. A ano, vím, že proti našim věrným čtenářkám jsem takový vykulený junior, ale i tak mě trochu zaskočilo, jak strašně rychle to uteklo. Nejspíš je to tím, že se stále něco dělo a člověk se zrovna nenudil. Musím přiznat, že jsem skočil rovnýma nohama do neznámých vod (i když přechod od young adult knih k produkci Baronetu nebyl až tak velký, jak jsem se původně obával). A tak jsem hned o prázdninách začal načítat, co se jen dalo.
Číst více
Představte si, že vás nejdříve odmítne více než 20 nakladatelů, ale vy se přesto nevzdáte, svou knihu nabízíte dál, a když vám nakonec vyjde, stane se z ní prodejní bestseller, odstartuje mnoho desetiletí trvající fenomén, naváže na ni množství pokračování, je několikrát zfilmována, vytvářejí se podle ní hry… a to jsem určitě ještě na spoustu věcí zapomněl.
Číst více
Dneska si musíme zcela vážně promluvit o něčem, o čem se baví dost těžko. O něčem, co se ve slušné společnosti většinou neřeší. O něčem, co se přechází taktním mlčení… A ano, asi už jste pochopili, že se dneska budeme bavit o věku.
Číst více
Musím se vám přiznat, že takhle nervózní jsem už dlouho nebyl. Po určité době, kdy jsem působil v nakladatelství CooBoo, se z psaní blogu stala jistá rutina, ale když jsem dneska otevřel prázdný wordovský dokument a přemýšlel, co bych měl napsat na Baronet, byla ve mně najednou malá dušička.
Číst více
Venku už to konečně nevypadá jako uprostřed léta, ranní teploty jsou kolem nuly, po slunečném dni sem tam přijde nějaká ta plískanice… A to pro mě znamená jediné, je tu konečně podzim, moje nejoblíbenější roční období, které je jako stvořené pro čtení.
Číst více